Lužické Hory 2010
- Datum: 12.-14. února 2010
- Cíl: přechod části Lužických hor z Chřibské zastávky přes Křížový buk na Jedlovou a zpět
- Účastnící výpravy: Martin, Fanda, Pepa, Pavel, Maďarka, Tomáš, Tomáš, Melda
- Etapa 12. únor: příjez do Chřibská zastávka
- Etapa 13. únor: základní etapa přes Studenec, čedičové verhany Zlatého vrchu, Křížový vrch na Jedlovou
- Etapa 14. únor: z Jedlové oklikou přes Tolštejn zpátky na Chřibskou
- Charakter: masakr na těžko a na sněžnicích
Pátek 12. únor 2010
V pátek jsme se měli pouze dostat (autem) na Chřibskou zastávku. Primitivní záležitost, kbyby obě posádky auta neminuly odbočku a neobraceli se až v Rybništi. Nutno dodat, že cesta byla pod sněhem a pomalu tak pro offroud. Ubytování ve vagónku bylo Fandovo překvapení, patří mu a Pepovi velký dík za přípravu a plánování celé akce.
Na pátek byl rovněž plánovaný Messnerův test, akční hra, kdy si měly týmy vykoušet simulované podmínky Meesnerova přechodu jižního pólu. Bohužek, drtivá většina účastníku jsou buď měkoty, které na poslední chvíli nerozchodili představu stanování na sněhu a účast zrušili nebo tupé ovce, které by si možná něco zahráli, ale nechce se jim pro to nic moc připravovat (čestná vyjímka Fanda). Tímto se BigFootí akční vložky až do odvolání ruší, kdo byl v Krkonoších, má aspoň na co vzpomínat.
Sobota 13. únor 2010
Původní ambice byly značné - dojít až na Luž, snížili jsme to jenom na Jedlovou - ale za to oklikou. Z původních 30 km to nakonec bylo 27 km (Melda to počítal a pokud něco počítá Melda, tak to je to zcela jistě spočítané správně). Nicméně nám nikdo nevěřil, že to dáme. Dali jsme to po dvanácti hodinách, s s veškerou kempovací výbavou na zádech a sněžnicemi na nohou. Většinu cesty po neprošlapaných cestách.
Opět patří uznámí plánovačům výpravy, jak rozhledna Studenec tak čedičové varhany byly super cíle. Ykušenost se sněžnicemi je pak k nezaplacní - pokud máte i s batohem 120 kg (jako někdo), tak sice se sněžnicemi máte v závěji šanci, ale i tak to vypadá jakoby sněhem projela rolba. Prostě se ten rigól vydupe. Jinak plastové sněžnice jsou nejlepší. Obyčejné křusny chycené padajícími páskami se na seriózní akci fakt nehodí.
Původní představa byla obejít se bez civilizace. Když jsme se však poměrně zniční doplazili za svitu čelovek na Jedlovou, bylo vábení restaurace až příliš velké pokušení. Všem nám tou dobou zmrzlo pití a zvlhly boty. Jaký však je pak potřeba morál zase vstát a odebrat se z tepla do tmy a zimy na nocování pod stanem v zasněženém lese - netřeba povídat.
Neděle 14. únor 2010
Na stanování na sněhu není nic mimořádného pokud je aspoň pět pod nulou (sníh pak není mokrý) a pokud máte dostatečně teplý spacák. Dali to všichni a ráno leyli ye stanu s patřičnou hrdostí. Zůstalo ovšem několik otazníků: spacák navlhne a boty zmrznou. Ja se tohle řeší na delších výpravách...? A ovšem - plyn opravdu v zimě nehoří, bomba se musí podlévat horkou vodou.
Samotná nedělní etapa byla pohodová - přes zříceninu z kopce a pěkně podál běžkařské stopy zpátky k vlaku. Pro běžkaře jsme byli docela exoti, nicméně každé má své. Akce se nakonec vydařila a standarní závěrečná komplikace? Fanda ztratil peněženku a doklady, ale poctivý nálezce mu ji v pondělí přivezl domů. HURÁ!
