Dachstein 2009

  • Datum: 18.-20.9. 2009
  • Cíl: výstup na Hoher Dachstein (2995 m) západním hřebenem od Adámka
  • Účastnící výpravy: Tomáš, Tomáš, Fanda, Martin, Jitka, Bětka, Melda, Pavel, David
  • Etapa 19. září: 8 hodin cestou 617 a 614 z parkoviště lanovky Hunerkogel v Ramsau am Dachstein (1690 m) na Adamek Hutte (2196 m)
  • Etapa 20. září: 7 hodin cestou 601 z Adamek Hutte přes Hoher Dachstein (2995 m) k horní stanici lanovky Hunerkogel (2602 m)
  • Charakter: VHT, ledovcová turistika, ferraty otížnosti B pod vrcholem a obtížnosti A/B cestou k chatě

Září 2007

Dachstein - cíl, který nás svým způsobem lákal již dva roky, přesně řečeno od chvíle, kdy se v září 2007 po našem výstupu na hřeben nad Bad Ischlem před námi zablyštěly oba Dachsteinské ledovce (ledovce Hallstatt a Gossau). Od té doby visel ve vzduchu slib Fandovi, že jednou se na Dachstein dojdeme podívat...

dachstain 2007 Dachstein mapa

Sobota 19. září 2009

Vyrazili jsme z Prahy již v pátek večer, sraz v Budějovicích v kempu u umělého kanálu. Již tento první navigační oříšek se ukázal být poměrně značnou výzvou pro posádky všech tří vozů. Nejhůř dopadnul Martin - tábořiště hledali až někde u Hluboké. Musí se však uznat, že cesta ke kempu opravdu není nijak značená.

V sobotu ráno jsme vyrazili dál směrem Rakouské hranice. Tři vozy pobraly celkem devět účastníků výpravy. Část borců se těšilo, jak si osvěží chůzi v mačkách a zkušenosti z letní akce na Marmoládě, výpravu však doplnili i VHT zelenáči, kteří si poprvé měli vyšlápnout nad 2000 m. Dostupnost Dachsteinu i jeho technické zajištění ostatně k prvním ledovcovým zkušenost přímo vybízí.

Ne, opravdu není nejlepší nápad jet na Dachstein přes Vídeň. Stačilo na navigaci omylem navolit jinou Ramsau a už jsme pádili směr Vídeň. Ztratili jsme moře času. Všechno pečlivé plánování první etapy odešlo do háje, veškerou rezervu jsme vyčerpali ještě sto kilometrů před kopcem. Na parkovišti u lanovky pod jižní stěnou Dachstainu na nás již čekal Melda s Pavlem a Davidem - jediná posádka, která neměla problém najít cestu. Meldu jsem ráno prudil, že se mu nechce vstávat a teď na nás přes hodinu čekali. Melda není charakter, náležitě to okomentoval.

Na tůru pod jižními svahy Dachsteinu jsme vyrazili v pravé poledne. Vrchol se již halil v mraku. Počáteční rychlé tempo se zpomalilo při výstupu na první sedlo. Kdo tady lapal po dechu a vyčítal si každé deko v batohu navíc netušil, co ho čeká. Výstup do sedla (2400 m) pod Torsteinem osladilo hrabání se v suťovisku a závěrečná ferrátka. Ferrata bylo překvapení, na mapě o ní nebyla ani zmíňka.

Cesta 617 přes sedla

Proti nominálnímu času jsme postupovali příliš pomalu. Večer se rychle blížil. Adámek byl sice na dohled, ale vzdálenost k chatě se skoro nezkracovala, jak bylo nutné širokým obloukem obcházet údolí a postupovat členitým terénem okořeněným dalšími jištěnými úseky. Začalose ozývat první remcání, etapa byla náročnější, než se čekalo. První na chatu dorazil Pavel, jenom odhodil batoh a utíkal zpátky pomoci Jitunce. Poslední skupinka dorazila až za tmy. Ani stav blízký smrti však Meldovi nezabránil, aby před chatou ze šůry nestánul cizí trenýrky. Zajímavý způsob jak si na výstup odlehčit batoh a věci potřebné si zařídit až na místě...

Adámek je velká a luxusní chata. Byla však totálně narvaná, ovšemže jsme díky pečlivé přípravě měli rezervaci - komfortní palandový osmilůžák jenom pro sebe. Dostatek piva pozvednul náladu i nejvíce pokleslým duším. První den tak s trochou smůly a kapkou štestí skončil dobře..

Jižní stěna Dachsteinu Sedlo pod Torsteinem Odpočinek v suťovisku
Na ferátce Cestou na chatu při západu slunce Umírající Melda

Neděle 20. září 2009

Pokud chcete z vrcholu Dachsteinu něco vidět, je potřeba si přivstat. Ovšem to nebyl náš případ. Když se vstane v sedum a než se všuchni vymotají přes davy lidí, nasnídají, pobalí, připraví výzbroj, tak je skoro devět. Třebaže nás ráno potěšilo modrým nebem a mraky se díky inverzi válely hluboko v údolí, v průběhu dopoledne nás stoupající oblačnost samozřejmě dostihla.

Na vrchol od Adámka

Nejprve etapa po skále, pak nasadit mačky a hurá na led. A že to byl led! Na nástupu ani stopa po sněhu. Mačky pěkně zvonily - měli jsme si zkusit zašroubovat ledovcový šroub, když už jsme ho s sebou tahali. Vyšlapaná stopa vedla po pravé části Gossau ledovce pěkně podél trhlin. Tady už jsme byli navázáni do dvou družstev a jako dvě housenky jsme se přesunuli pod západní hřeben Hoher Dachsteinu. Ferrátka nebyla těžká, akorát jsme ji absolvovali v mlze.

Na vrcholu byla docela tlačenice. Turisti vystupující východní cestou od lanovky stejně tak jako ti otrlejší ze západu se hromadili v hojném počtu. Až na světlé okamžiky jsme okolo nás viděli jenom bílou stěnu. Možná to bylo i dobře - pohled dolů kolmou jižní stěnou nemusel být zrovna příjemný. Po hromadě vrcholových fotek jsme sestoupali východní cestou. Byla podstatně více příkrá než ta západní, ale hlavně na ní bylo natažené fixní ocelové lano. Ve starších popisech cesty fixní lano ještě nebylo zmíněno. Z východu šplhala k vrcholovému kříži opravdu různorodá skupina lidí - včetně postarší paní v riflích a bez jištění. Zase jsme si přišli se svým vybavením jak Messneři na Everestu.

Východní strana vrcholu - Hallstattský ledovec - je opravdu plně komerční. Ledovcové vybavení pomalu netřeba, většina turistů se díky urolbované magistrále dostane skoro až pod vrchol nalehko bez maček. Rovněž výstup od lanovky není dramatický. Atmosféra však byla díky špinavému ledovci a nízkým mrakům značně pošmourná.

Sestup jsme si ukrátili lanovkou. Tůra nám klasicky trvala o něco déle než praví značení a ještě nás čekala cesta do Prahy. Pohled z lanovky na proslavenou ferratu Skywalk pak vyvolal protichůdné rakce v týmu. Od nadšeného návrhu "za rok to zkusit" až po skoro závratě. Cesta domů proběhla obdobném duchu jako příjezd - nepoměrně schopnější navigátor Melda v autě ožil, vyhnul se zácpě před Lienzem a na rozdíl od zbytku posádek si nevypnul v navigaci vyhybání se mýtnému, takže nekopíroval hloupě dálnici po souběžně vedoucí Bundestrasse.

Adamekhutte David na sněhu Na ledovci
Na ferátce Hřebínek pod vrcholem Vrchol

Závěrem snad ohledně výpavy na Dachstein můžeme říct, ze nejdůležitějšího cíle bylo dosazeno - nikomu se nic nestalo, a nakonec i na ten vrchol jsme se podívali. A jako vždy, většina už se těšila, kam se se zase podíváme příště.

BigFoot@centrum.cz