Rakousko - PostAlm 2010
- Datum: 28.-29. května 2010
- Cíl: užít si přírodní "lanáč" na proslaveném Post-Alm Klammu a poněkud neplánovaně exkurze do dolu
- Účastnící výpravy: Bětka, Fanda, Tomáš, Pavel, Maďarka, Radim, Jitka, Jirka, Pepa, Lukáš, Luboš, Tomáš
- Charakter: středně těžká až těžká ferrata vedená soutěskou potoka
Sobota 28.května 2010
Slabší jedinci odpadnou aneb když není předpověd ideální, tak se pozná ta pravá láska k horám. Svělé bylo, že i přes Jitčin mírně vylepšený report o špatném počasí odpadnul pouze Milan. Prostě jsme zocelení horalé morálně připravení v případě podmínek horám nepříznivých vyrazit do zoologické v Salzburgu, což je skvělé, a tak jsme mohli pro cestu na PostAlm použít klasický Rakouský arenžment: v pátek sraz na kempu v Budějovicích, v sobotu ráno vztyk (ahoj Meldo) a přesun směr Wolgangsee, kde se nachází proslavená Ferrata PostAlm Klamm. Celková vzdálenost z Prahy přes Linec (včetně Rakouské dálnice) je asi 364 km - 4:35 hrs, což se podařilo dodržet k nemalému zklamání příznivců Karabiny, kteří se sázeli, že to zase vemu přes Vídeň - viz. Dachstein '09.
Nejprve jsme zakempovali, kempů je okolo Wolfgangsee několik, ale hned ten první "Berau" byl naprosto super jak zázemím, tak i polohou. Po postavení stanů - a nezbytném přebalení - jsme vyrazili směr PostAlm. Parkoviště pro ferratové šplhavce je hned za mýtem, nicméne když už se platí 5 EUR na osobu je rozumnou volbou vyvézt si jedno auto nahoru k salaši Schnitzhofalm, kde jest možné ferratu u domácího sýra ukončit, neboť kdo nestihne autobus ve čtyry, toho čeké šest kiláků po silnici zpátky k parkovišti.
Ferrata samotná začíná nenápadně, ale hned první můstek je pěkná potvora a kdo nenajde ten správný grif, tomu pěkně tancuje pod nohama. Řada spolulezců po překonání můstku vylili pot z přilby a sundali si budnu. Cesta po chvíli přitvrdila a nadále jsme si užili kramle, lanové můstky i pověstný dlouhý přeskok přes potok. Závěrečná skalka obtížnosti je D nepovinná. Výstup - po který nepršelo, ale vodou nacucaná příroda nám cestu i tak silně navlhčila - jsme ukončili na salaši. Pak začalo pršet, opravdu hodně. Avšak díky jedné hodné paní, která nám řidiče svezla z kopce k autům, jsme byli lijáku ušetřeni.
Neděle 29.května 2010
Na neděli jsme měli vybranou opravdu vypečenou záležitost - Céčko na Drachenwand: Popis ferraty na Bergstajgenu
Déšť, který se spustil těsně poté, co jsme sbalili stany nás však přesvědčil o náhradní variantě. Nedaleké solné doly Hallstattu byly atraktivním lákadlem, kombinované vstupné na lanovku a do dolu 24 EUR je sice částka nemalá (ani Lukášův pokus přesvědčit slečnu Sonju na kase průkazkou jeskyňáře na slevu nepomohl), ale nakonec nikdo nelitoval. Po převlečení do nafasovaných montérek jsme nastoupili do dolu a z početné skupiny zaručeně nebyl nikdo, kdo si neužil podzemní prostory, lejzrovou šou nad slaným jezýrkem, svezení vláčkem a především: jízdu na dřevěné skluzavce. Kdo chce být nejrychleší, nechť sbalí průvodkyni - nikdo jiný tuhle jízdu na vlastním zadku přes třicítku nevytáhnul (holt už v tom má grif).
Pršet přestalo překvapivě ihned po nájezdu na dálnici směr Linec. Domu jsme se vrátili relativně brzy, nikoliv však nespokojeni.
